TBClandia

operace X

Zítra nastupuju do motola na chirurgii... huh představa, že do mě budou vrtat – nicmoc. Včera mě v ostravě dr. taky moc nepotěšil. dr.ové mají většinou tendence uklidňovat, jako že všechno bude dobrý a že to nebude tak strašné apod. včera mi ale primář říká: "ale bolet to bude dost, na to se musíte připravit", ajajaj... jak se na to mám připravit? doufám že připraven bude aspoň anesteziolog...

diagnóza je pořád neujasněná – viz. minulé blognutí.
doporučení pokud vám někdy najdou "něco" na rtg plic:
- vyhněte se nemocnicím v ******* a  ********
- vyžádejte si všechna možná vyšetření, především CT (počítačovou tomografii), testy na tuberkulózu včetně PCR (nějaká dna metoda je prý poměrně citlivá), dále serologické vyšetření na aspergilus a taky na rakovinové markery – všechny tyhle testy nejsou úplně přesné tj. můžou vyjít falešně pozitivně i negativně, ale někdy mohou pomoct k určení diagnózy. mám ale pocit že jsou to drahá vyšetření a doktoři je neradi předepisují (hc situace ve zdravotnictví soudružko emerová!). každopádně se jedná o vaše zdraví a určitě se snažte zjistit co opravdu ten nález znamená – samozřejmě v případě že už nemáte diagnózu jasně určenou (třeba nález tbc bacilů apod.)

tak, to je pro tuto chvíli asi všechno...

* rozhodl jsem se smazat názvy nemocnic, nechci nikomu zbytečně ubližovat – přece jenom je to nyní už skoro rok co se mi tohle všechno stalo. případní zájemci o podrobné info se mi klidně mohou ozvat na mail

Tumorózní update

Myslel jsem, že k tomu nikdy nedojde, doufal jsem že tuberák je už uzavřená kapitola, ale zdá se že the show must go on... na Sardinii mi bylo výborně, ale po návratu jsem zase začal vykašlávat krev. Šel jsem do jiné nemocnice, kde mi po posouzení dokumentace hned doporučili operaci. Tuberkulóza se najednou jeví jako méně-pravděpodobná varianta.. HUH noční můry se zhmotňují, takže varianty jsou: tuberkulom, aspergilom, karcinom – zhoubný, nezhoubný... Najisto se to dá poznat, až když se "TO" vytáhne. Nějak teď nemám blogovací náladu, takže alepoň takový stručný update pro návštěvníky, kteří kupodivu stále ještě jsou :o) Na operaci jdu 8ho, držte mi palce.

search encefalitida

Asi jsem zde již zmiňoval, že se celkem rád bavím sledováním statistik webu, přesněji řečeno, tím co lidé vyhledávali, když přišli na tyhle stránky. Mezi skutečné stálice patří tyto vyhledávané termíny:
klíšťová encefalitida
walker texas ranger
stereo total
tubera
injekce do zadku
atd.

to bych celkem chápal, ale tyhle mě fakt dostaly:
bakterie do žump
učitelka měla jenom podprsenku

Pořád cítím určitou povinnost k těm chudákům, kteří zde marně hledají info o klíšťové encefalitidě. Takže pro nás laiky mi nejvíce informačně přínosné připadají stránky o klíšťovce na ordince.cz. A jinak jediná obrana je očkování! jo a ránu po klíštěti pořádně vydesinfikovat...

Blíží se naše dovolená na Sardinii a zároveň se zvyšuje moje depresivita... asi jsem si neměl číst ty věci o tumoru plic.. heh, no snad dokážu tyhle úvahy pustit z hlavy. Po návratu mě čeká tomografické vyšetření – fakt nevím proč mě ti experti na ni neposlali už když jsem ležel v nemocnici.. chtěli ušetřit?

Blog on

Po týdnu se ukázalo, že jsem asi trochu přepálil start a tělo začalo stávkovat. Nijak zásadním způsobem, jen ještě všechno není úplně v richtiku, takže je třeba zvolnit. Tudíž si dnes dávám "the day off", nikam nejdu, hodně ležím v posteli a mám tedy i čas napsat tenhle krátký log.

Hlavním sdělením je skutečnost, že svou blogovací mánii budu nadále uspokojovat v novém chlívku. Není to tím, že by se mi tady nelíbilo, ale prostě nastal čas zvednout kotvy – víc důvodů viz zde. Nový chlívek ještě není vymalovaný, ale časem se to snad trochu zlepší, takže pokud někdo máte z nějakých mi neznámých důvodů chuť číst mé plky doplňte si své bookmarks :o) Zde budou dále přibývat jen komentáře které mají nějaký vztah k tuberácké kauze. Děkuji za pozornost :o)

week after

pokouším se opětovně zakolejit do kolejí každodenního života, vychytat žádoucí a nenajet znovu na slepé… jako někdy je to celkem síla – za ten týden se snažím znovu napasovat do každodenní role manžela, otce a syna… ale s depkařským psychem jako jsem já, to není vždy úplně jednoduché. Takže jezdíme na malé výlety, plánujeme dovolenou, chodíme na procházky, čteme pohádky, vaříme, večer posedíme… a mezi tím se zbavuju nočních můr a denních děsů, zatímco trochu dávám dokupy svoje ztroskovatělé tělo.

Jelikož jsem taky paranoidní psycho a celá tuberkulózní story prohloubila tenhle můj povahový rys, tak sám sebe teď daleko víc pozoruju a jakékoli píchnutí v těle mě poněkud znervózňuje. Ještě v nemocnici jsem pojal úmysl neponechat nic náhodě a raději nic nepodcenit s tím, že se nechám proklepnout ještě i na jiném zdravotnickém pracovišti. Našel jsem si tedy na webu nějaké tipy a po doporučení od kamarádů jsem drze napsal jedné z našich největších kapacit na plicní nemoci. K mému překvapení mi obratem přišla odpověď s ochotnou nabídkou posouzení mého případu. Zaradoval jsem se a čekal, až mě z blbákova pustí, že si pak jen sjedu do Brna se zdravotní dokumentací na slíbenou konzultaci. Jenže celá akce má jeden háček. V momentě, kdy jsem se šel informovat, kde a jak si mohu svoji zdravotní dokumentaci vyzvednout dotazovaným poněkud zmizel úsměv z tváře a bylo mi vehementně vysvětlováno, že vše musí jít oficiální cestou přes ředitelství nemocnice a pomocí písemných žádostí a plných mocí a dopisy z posuzujícího pracoviště a to vše samozřejmě v mém zájmu… no prostě psycho! Až doteď jsem se domníval, že zdravotní dokumentace je tak nějak „moje“ a mohu ji ukazovat, kdy chci a komu chci. Ale po zběžném googlení je mi jasno, že v této věci u nás příliš jasno není. Takže co se zdálo prosté, bude jako obvykle složité… mojenervy.

Taky pomalu začínám pracovat, všichni mí zákazníci, zdá se, ještě neutekli, ale i tak to bude hodně zajímavé… chtělo by to změnu, nebo takové pracovní sousto, které by slibovalo zajímavou satisfakci; pracovní, finanční nebo tak :o)

so, it’s time fooooor: – commercial break!!! *** kdo najme tuberáckého počítačového servismana a it konzultanta (vznosný to název pro jedince který rozumí v oblasti ITC teoreticky všemu, ale prakticky ničemu :o), původní profesí sociálního pracovníka (když opravuje compy můžeme probrat i životní problémy :o) ať neváhá!  Konec brejku *** celkem mi hlavou jede i možnost začít dělat něco v oboru, který jsem vystudoval, ale ale ale (ale v bodech: peníze, peníze, svoboda, čas, peníze)… možná raději zkusím nejdřív zase nějakou dobrovolnickou aktivitu, uvidíme.

Den 69... 70...

A co bylo dál? Žili šťastně… :o)
Jsem druhý den pryč z nemocnice a je to opravdu skvělé. Po dvou měsících hospitalizace se zdravotně cítím bídně (léky, ležení a i samotná nemoc si zařádila), ale jsem se svými nejdražšími…

Včerejší propuštění probíhalo následovně: vzbudil jsem se již před 6tou ráno, dospat jsem nemohl a sbaleno bylo během 20ti minut, pak jsem čekal. Snídani (2 tukové housky s margarínem a džemem) jsem odmítl s tím, že snídat budu již jinde a něco jiného. Celá procedura se mi zdála, až příliš banální. Sice přišla doktorka, vysvětlila mi jaké brát léky a popřáli jsme si všeho dobrého a sestra donesla léky, řekla ať je jím a že se špatně snášejí s alkoholem a slunečním zářením, ale to bylo vše… kdybych byl nějaký dežoferomáledilinžeros s nedokončenou zvláštní, tak bych léky spláchnul do prvního kanálu a nemocniční pachuť spláchnul 20ti radegasty – prostě informace lautr žádné – nebo snad předpokládali, že už všechno vím, tak mě nemusí informačně masírovat? Nemyslím si… naše zdravotnictví je pořád prošpikováno různými neduhy, ale tím skutečně zásadním je, vztah lékař resp. zdravotnický personál vs. pacient. Především co se týká informovanosti; já sám jsem teprve na základě informací nalovených na netu byl schopen navázat komunikaci alespoň na nějaké úrovni. Jedná se především o klasické komunikační chyby… pacient nemá „nalazen“ „dekodér“ pro signály, které k němu doktor vysílá – uvedu extrémní případ, kterému jsem byl svědkem:

vizita, primář huhlá směrem k TBCmanovi (povoláním horník):
„no tak podívejte se, my jsme tady u vás našli takovou bakterii mycobacterim kansasii, no určitě jste si všiml změny medikace, je to taková trochu zvláštní bakterie, hm a je transhumánně nepřenosná“.
TBCman přikyvuje… když doktor a personál zmizí z pokoje, sparing se ke mně obrátí a říká:
„kurva, nevíš Kuba, co to ten kokot mlel o ňákém kansasu?“.

Ale abych na doktory jen nenadával, podařilo se mi narazit na několik jedinců, kteří představují určitou naději pro toto "průmyslové" odvětví a myslím, že ne náhodou to byli všechno mladí lidé… snad se nejedná „jen“ o ideály mládí a vydrží jim to, až do doby kdy oni sami budou primáři apod. moc bych jim to a nám všem přál.

Nepodařilo se mi nikoho sehnat, kdo by mne odvezl z nemocnice (pravda, ani jsem se příliš nesnažil), zvažoval jsem cestu taxíkem, ale pak jsem si řekl, že není kam spěchat – manželka  v práci, dítko u rodičů. Jel jsem busem… a už při čekání na zastávce jsem si všiml jedné velmi zajímavé skutečnosti – ženy! Byly všude! To by nebylo samo o sobě ještě tak zajímavé, ale všechny měly upnutá trička, rafinované výstřihy a rozparky, všude se to hrotilo a houpalo a odhalovalo… heh, připadal jsem si jako v hlavním městě hříchu :o) ne, na ulicích se neodehrával karneval, prostě normální všední den ve městě… já jen, že v tuberáckém brlohu „tohle“ k vidění nebylo, když mě zavřeli, tak byly dámy zahalenější a během těch 2 měsíců člověk jednoduše ztratí imunitu.

A doma? To už je jiný příběh :o) s tím také souvisí otázka mého dalšího blogování… jelikož jsem si na blogování vypěstoval slušný návyk, hodlám v tom pokračovat, ale asi ne přímo na tomto tuberáckém písečku. Chtěl bych TBClandii ponechat tak jak je, nerad bych TBC oslaboval zápisy typu „milý deníčku, dneska se nic nestalo“ apod. sem ještě nějakou dobu budu psát dozvuky související s tuberkulózou, tubeřením, ale už si pomalu připravuju nový, "civilní" chlívek.

Když jsem minule psal, že provedu „vyúčtování“ svého tubeření, měl jsem v hlavě představu jednoduchého seznamu zisků a ztrát – plusy a mínusy – pro a proti. Avšak spousta věcí, které bych šmahem zařadil do negativ, měly ve svém důsledku i pozitivní dopad. Jeden příklad za všechny: pomalé gprs – humus, nicméně teď jsem vděčný za svou domácí 256kbps linku… tohle je samozřejmě banalita, ale co třeba blízkost starých a nemocných lidí a smrti? Je to jednoznačně negativní zkušenost? Takže si svůj úkol zjednoduším a pokusím se odpovědět na otázku: „Co mi bude/nebude chybět“.

Co mi chybět nebude:
- samota;
- hnusný, odporný, špinavý záchod a koupelna;
- nechutné jídlo;
- erární pyžamo a župan;
- dveře, které se nadají nijak zamknout;
- nedostatek soukromí;
- hnusná voda.

Nemůžu přijít na nic, co mi bude chybět. Takže abych negativa trochu vyvážil, musím říct, že jsem měl dost času přemýšlet nad tím, co je pro mne v životě důležité a uvědomit si to; přečetl jsem celkem dost knih; dozvěděl jsem se něco o TBC; začal jsem si psát blog; poznal jsem „typ“ lidí, se kterými se normálně míjím… je toho hodně a asi ještě něco dopíšu :o)

Den 68

Dnes absolvuji různá před-výstupní vyšetření, jako například tomografické rentgeny plic – celkem dobře jsem se zakecal s paní obsluhující pekelný rentgen (počítám, že to je šlechetný dar ještě ze sovětského svazu). Taky jsem byl odevzdat vzorki moči, jsem se aji trefil do zkumafki, tak to semnou asi není ještě tak špatné… tímto testem jsem prošel :o)

Je večer a učitel tance by asi na rozloučenou uspořádal divoký večírek, já ale na družící aktivity příliš nejsem. Můj blížící se odchod akorát občas nějaká sestra nebo pacient okomentuje slovy „už se těšíte domů, co?“ já odpovím: „ano, velmi“ apod. Při vizitě se primář na odchodu ve dveřích otočil a řekl: „tak jak na nás vlastně budete vzpomínat?“. Nevěděl jsem, co mám říct… byl na odchodu – upřímně jsem měl asi říct: „máte tak hodinku čas? Poseďte a já vám to zkusím vypovědět“… primáři, ale nemají čas posedět, tak jsem ho nechal jít řka: „byla to poněkud rozporuplná zkušenost“ + ironický úšklebek, ať si to v té svojí hlavě přebere. Ale je fakt, že přišel čas trochu zúčtovat celý tuberácký pobyt v nemocnici. A pokusím se tak udělat právě zde, jako echtovní TBCblogger, ale ne dnes… asi si dám trochu odstup. Těěším se domů.

Den 67

ráno začalo podivnou vizitační návštěvou doktora, který se mě ptal zda-li se věnuju filatelii, znám Kafku a Augusta Strindberga. testem jsem asi neprošel, neb známky lepím maximálně na dopisy, Kafka není můj cup of tea a Strindberga jsem neznal. doktor smutně pokýval hlavou a odešel. Nicméně jsem si augusta vyhledal na webu a asi si pořídím knížku teho švéda, neboť by to nemuselo být úplně marné – posuďte sami.

deštivé počasí mi plně vyhovuje, hned se u compu lépe hnípá, než když je venku summer time.
Dnešní playlist: Kings of Convenience, Télépopmusic, Umakart, soundtrack k amelii, Royksop...

po obědě si dám film Ray – hurá! doufám že to bude poněkud výživnější sousto než včerejší "filmový klub".. UPDATE - tak reje jsem nezvládl.. utopeného brášku jsem ještě rozdýchal, ale když rej vytáhl po šťastném sňatku buchnu s heroinem, tak jsem to utnul. Raději jsem si užil odpolední posezení na kafi s mou milou a roztržitým panem profesorem – mým otcem.

líbí se vám tetování? kamarád si nedávno potetoval předloktí, well to se dá ještě pochopit  – ale co tahle paní!?! nechat si potetovat čelo reklamou?! huh.. stupid idiot a to celé za pouhých 10.000$ za kolik byste do toho šli vy?

a ještě jeden interesantní link.

a pro dnešek shutdown, bo si jdu číst echtovní offlajn knihu na klasickém papíru v pevné vazbě :o) Mark Haddon – Podivný případ se psem.

1 to go

Den 66

víkendový ústavní poklid je dnes díky svátku i v tuberárně a jelikož jsem si chytře odstěhoval veškerou četbu jako jediná zabavka mi zůstává pomalý internet a pár filmů na harddisku. určitá forma zábavy je i jídlo – tuberácké jídlo jsem zde již párkrát zmiňoval, ale ještě jsem nepsal o řízkové mánii zdejšího kuchaře. ano! velmi často jsou k obědu řízky, tak 3x do týdne.. je to poměrně akceptovatelná varianta v porovnání např. s kvasnicovou pomazánkou; musím dodat, že dnešní řízek v bramborovém těstíčku byl opravdu chutný – sakra! doufám že se u mě nejedná o první známky institucionalizace :o)

Nejen jídlem je člověk živ, tak jsem si pustil Post Coitum, tento film nicméně nemůžu doporučit ani před, při ni po koitu.. takovou slátaninu je vhodné pustit si tak akorát během nudného tuberáckého odpoledne. jedinou výjimku mohou tvořit jedinci, které z neznámého důvodu láká pohled na nahý zadek R.Krajča.. bleh.. a abych i takovým egzotům ušetřil 2h času, tak tady ji máte, highlight celého filmu  – krajčova zadnice:

ještě se tam mihla zadnice lucky vondráčkové, ale tu sem dávat nebudu, neb bych byl obviněn z laciného nahánění návštěvnosti :o)

pokud jde o analýzu návštěvnosti, tak na tbclandii celkem lezou lidi vyhledávající medicínské informace dle hesel klíčová encefalitida, tuberkulóza nebo dokonce injekce do zadku :o) pár internautů hledalo tondu škopka :o))) a úplní zoufalci informace o pořadu pošta pro tebe :o/

pokud Vám jako mě (a Béďovi – thx za link) hraje v hlavě song z reklamy na dvd kamerku od sony "big money, big system.. blabla" tak vězte, že je to počin kapely stereototal a písničku "I love you, Ono" si stáhnete třeba tady, protože my kdo máme rádi muziku, ji posloucháme i (i)legálně tak jako aneta – teda převážně ilegálně, kurňa proč u nás už nejsou iTunes, věřím tomu, že bych svojí Visa kartě taky občas pustil žilou.

btw díky full time surfingu jsem se dostal na spostu nových webů a tak jsem přidal pár linků do svého linkovníku na furl.net – pokud už nevíte co na netu číst check it! http://www.furl.net/members/tuberak

Den 65

Dnes na vizitě VELMI dobrá zpráva. domů mě pustí už před víkendem a ne až v pondělí.. THX GOD!

bez TBCsparinga je tady poněkud prázdno... žádne záchvaty koprolálie, žádný walker texas ranger... ticho a klid.

3 to go !!!

Den 62, 63, 64

je za mnou jeden z nejintenzivnějších víkendů v mém životě; ne, nestalo se nic mimořádného, nezúčastněnému pozorovateli by to dokonce možná mohlo připadat jako standardní rodinný víkend, jaký prožívají tisíce jiných lidí. ale pro mě to byly jedny z nejkrásnějších dnů v životě…

v pátek jsem zmiznul už po 12té hodině, mika jsem vyzvedával ve školce já, protože má drahá byla pokecat v Brně s bigheads – tak jsem měl asi 2 hodiny sám pro sebe doma v bytě. byl to hodně zvláštní pocit – když se po takové době v nemocnici ocitnete v domácím prostředí, jakkoli důvěrně známém, vidíte věci kterých jste si dřív vůbec nevšímali – např. náš byt je úžasně barevný; jasně oproti nemocniční bělobě se barevný zdá asi každý kutloch :o) během napouštění lázně po příchodu jsem se nějak zacyklil a chodil z pokoje do pokoje, bez zřejmého smyslu, jen jsem přecházel semtam a kochal se. odpoledne bylo ve znamení budování otcovsko-synovského vztahu, užil jsem si i hloupý nákup v supermarketu a čtení šílených pohádek o trolících.

v sobotu a neděli jsme si občas našli chvíli, kdy jsme vylezli z postele :o) takže byla příležitost užít si i rodičovské pohostinnosti, krásy přírody, svižné jízdy v japončíkovi, dobrého jídla atd.

nedělní návrat do tuberácké nory na mně ležel jako těžký balvan a je fakt, že jsem to nezvládl úplně "chlapsky", ale i chlapi by měli plakat… pomáhá to…

9.. 8.. 7.. to go

Den 61

ultramega tak to vyšlo! na víkend odtud zmiznu!!! zítra odpoledne prchám!!! sice se už teď děsím nedělního návratu, ale jsem rád i za to málo...

můj TBCkolega odchází domů už zítra, takže po mém nedělním návratu mne čeká týden osamotě v lepším případě, v horším mi tady přihodí nějakého tuberáka... je to zvláštní, prožil jsem s Martinem 2 měsíce v jednom pokoji a musím říct, že ačkoli jsme úplně z jiných světů a naprosto odlišné povahy s jinými zájmy, tak jsme se za celou dobu nikdy nehádali, ani neřešili žádný vzájemný konflikt. Bude mi svým způsobem chybět TBCsparing. Good Luck!!!

a ještě jeden malý tip – pokud vám ve wordu chyběla kontrola pravopisu v češtině – můžete si jí stáhnout zdarma zde (pouze pro Office 2003). jo, gramatika je pro mě problém… díky za ty vymoženosti!

10 to go

Rady začínajícím tuberákům

Celý článek

Den 60

život je krásný.. zároveň je smutný i strašný, ale umožňuje nám prožívat lásku..

jsem opravdu nejlenivější bloggerská čivava na světě, ale tenhle blog měl být především o reflexi tuberácké reality, ale poslední dny na to nenacházím sílu.. už není z čeho se vypsat, jen to vydržet.

11 to go

Den 59

včera! jsem se dozvěděl, že je možnost dostat "dovolenku", okamžitě jsem si jednu na víkend předjednal. snad to vyjde, v rámci zachování mého psychického zdraví by mělo...

jo a mimochodem jsem v balíku, na nedávno zmiňovaném sportka-tiketu jsem vyhrál prvních 20Kč!!! a to je teprve začátek :o)

12 to go

Den 58

dneska není žádný zápis, raději si prosím přečtěte tohle:
http://www.mujmac.cz/art/zpravy/steve-jobs-stanford.html
v originále zde:
http://news-service.stanford.edu/news/2005/june15/grad-061505.html

13 to go

Den 57

weekend is over, takže je třeba hodnotit.. ale asi to nemá smysl.. musel bych se pořád jen opakovat, jak moc bych už chtěl odsud odejít a o chmurách, které mě tíží.. nemocniční prostředí je opravdu strašné, asi je to tím, že za normálních okolností není člověk tak hodně vystaven realitě nemocí a umírání, celé je to posilováno chladnými, neosobními, sterilními, nemocničními kulisami.

moji nejdražší jsou mi světlem, které mi dává sílu tímhle projít. v náručí mé nejmilejší všechna trápení mizí.. jsi největší dar, který jsem v životě dostal, miluju tě

14 to go

Den 56

mám postel u okna, tohle je okno z pokoje.. moje každodenní scenérie, jsem už institucionalizován? ne! chci pryč, chci domů, chci ke svým nejdražším... vím jsem měkota, co mají říkat ti, pro které je to tady s největší pravděpodobností poslední štace...

15 to go

Den 55

zase jsem včera nestihnul sesmolit resume včerejšího dne, takže to napravím dnes.

jen další nevýznamný den v tuberáckém brlohu, dopoledne jsem strávil na chatu – tuto formu zábavy jsem vždycky odsuzoval, teď jsem za ni vděčný, navíc když to není ve stylu Xchatu a člověk najde i dobré četovací kolegy, tak se to dá. snad si nevypěstuju návyk :o)

asi není dál moc o čem mluvit, tuberácký život je pořád dookola – vstávat, snídaně, vizita, telka, oběd, telka, návštěvní hodiny, večeře, telka, usnout (pozn. telka pouze pasivně, jelikož to má kolega puštěné nonstop)- už je to dlouho, strašně dlouho a padají na mě chmury, takže budu myslet na pozitivní, pěkné věci a pokud mi nebude dobře, tak si půjdu lehnout (jednoduchá terapeutická rada mé ženy, jako vždy geniální :o)..

16 to go

Den 54

včera jsem nic nenapsal, protože zápisy píšu většinou večer, ale večer mi nebylo moc dobře, tak jsem se to raději snažil zaspat. cítím že je třeba nějak ten včerejší den shrnout a uzavřít.

byl jsem zase chvilku se svými nejmilejšími, bylo mi s nimi moc dobre.. včera jsem se taky musel zamyslet nad otázkou "co mám nejraději" – napsal jsem to už jinde, ale to nevadí..

nejraději mám "chvíle", které dávají smysl mému životu.. není to jedna konkrétní věc, jeden člověk.. pokud mám uvést konkrétní příklady – je to láska k mé ženě, chvíle kdy mi syn řekne "mám tě rád", čas kdy se mi daří práce ve které vidím nějaký smysl, chvíle kdy pochopím nějaký problém, chvíle kdy cítím přátelské pouto, radost a potěšení z krásy v přírodě v umění... je to celý komplex dějů , předmětů a vztahů, od malých zdánlivě banálních věcí jako je dobré jídlo, přes vztahy s nejbližšími, až k věcem, které člověka přesahují.. víra, naděje, láska...

když jsem včera byl se svou milovanou ženou, synkem a rodiči, věděl jsem že tohle je to proč stojí zato žít, najednou jsem zase nejenom znal smysl života, ale zároveň jsem ho prožíval.