TBClandia

Den 31

1. slavíme 1měsíc tuberákovy hospitalizace
2. slavíme světový den bez tabáku

ad.1 žádné velké haló, sfoukneme na streptomycinovém dortu jednu svíčku a připijeme si izoniazidem...
ad.2 well, slavíme, slavíme... pravděpodobně dvojnásobnou dávkou nikotinu – já pasivně, zbytek oddělení aktivně.. dneska bylo tbcWC permanentně nabité, i když jsem uvažoval o vylepení propagačních plakátků na TBCzáchodek, asi by to nemělo patřičný efekt... "bo na něco čovek musi umřeť a ťauo do hroba musi isť zhuntovane, no neni tak?".

Dnešní filmový záhul byl způsoben filmem Vetřelec vs. predátor – fakt zívačka... na koho byste sázeli? Nejhorší kurz je v tomto případě na "člověka". Jestli přežijete i tento vývar, dá se hovořit o úspěchu.. já jsem to zvládnul (usnul jsem jenom 1x), co vy? přežili jste dnešní den? a četujete? a čtete ještě knížky?

Den 30

První pozitivní zpráva: po dnešním rentgenu se zdá, že se ten bordel na plicích začíná hojit, THX GOD! Uvidíme, raději to beru s rezervou, ale potěší to. Uznání patří i místnímu junior doktorovi, který se mnou byl ochoten snímky prokonzultovat, srovnat atd. pokud nezdrhne za kopečky, naše zdravotnictví má ještě naději, REZPECTAH! Pomalu se ze mne stává expert na radiologická vyšetření hrudníku :o)

Dnešní stravovací poznámka se týká obědu: "Buchtičky se šodó" – jedl jsem je poprvé po asi 10ti letech.. no, možná i víc, nepamatuju si, že bych je měl ještě někdy jindy než v jídelně na ZŠ. Nostalgicky jsem zavzpomínal na nepoživatelnou flákotu nalepenou na spodní stranu židliček, polívku v květináčích a snědl jsem celou porci... bohužel dřív, než jsem pořídil fotodokumentaci. Nicméně za příjemný návrat do minulosti dnes TBClandia hodnotí kuchařův výkon pozitivně, udělujeme 3 mykobakterie a jednoho streptokoka!

Paranoidní kancelář pátrá, radí, informuje: bacha na klíšťata! včera jsem jednu malou bestii našel přisátou na koleni. Jako by mi nestačila tubera, teď na sobě ještě budu muset pozorovat příznaky klíšťové encefalitidy :o) no každopádně bacha na ně! Mikrobi a viry jsou tady a jdou po nás :o/ kill'em all!!!

Frantíci neschválili evropskou ústavu.. je to dobře nebo špatně? nevím... TBC vzkaz českým politikům však hovořil jasnou řečí: "Francouzi vás poslali do piče, tak si teď hlasujte o čem chcete. Stejně když slyším ten jejich jazyk bych takemu francuzovi přijebal!"

Jo a nakonec jsme si vypli mozek u romantického slaďáku 50x a stále poprvé, njn krávovina, však alespoň na chvíli člověk zapomene jaký je tuberácký looser.

A třeba ještě dneska zaprší... time never dies...

Den 29

Dnešní den byl především horký, dlouhý a nudný. Vyslovuji pracovní hypotézu: "v tropických vedrech čas plyne pomaleji". Pokud máte tipy na něco zajímavého, zábavného apod. na netu, rád je uvítám v komentářích... (odkazy typu freefoto ale fakt neberu :o)

V neděli je tady minimální ruch, připadá mi, že i tuberáci nějak kašlou a dusí se méně než v pracovní dny. Taky je zde méně lékařů (buďto žádný, nebo chrápe v kanclu) a vídávám jenom jednu sestru. O víkendu také nikomu nevadí věci položené na parapetu.

Kolegovi dnes rodiče donesli pravidelný přísun potravy. Tato dodávka živin se koná tak 2-3x do týdne v podobě 2-3 igelitek plných žrádla. Spolutuberákovi chutná, ale není to na něm vidět, mě chutná taky, ale vidět to na mě je. Po dnešním pravidelném vážení jsem však zjistil, že za ten necelý měsíc v tuberárně, mám už páté kilo dole.. ještě jednou tolik a začnu s modelingem :o) kolega má prozměnu 5 kilo navíc, i když mu s likvidací řízku vždycky rád pomohu.

Dnes se losoval massivní jackpot, můj tuberáčnický kolega je sázkař, takže losování hlásil radostným pokřikem: "Pičo sportka! Máš tužku?", načeš zjistil, že bude ještě předpověď počasí. Výkon meteoroložky byl odměněn komentářem: "dobre dobre, drž už hubu a pusť tam tu sportku". Výsledek ohodnocen jako: "Dazis hrůza". Dneska se oslavovat nebude :o/

Sedím u okna před svítící obrazovkou noutbuku, za kterou ve skle vidím svůj odraz a v brýlích které má na sobě můj odraz pro změnu vidím odraz obrazovky... můj každodenní, noční tuberácký mikrokosmos, ze kterého se cestičkami internetu dotýkám světa...

Dazis hrůza, sori všem kdo dočetli až sem :o/

Den 28

Krátké chvíle.. příliš krátké, abych se mohl nadechnout.. chvíle kdy zase mohu být úplný, chvíle ve které chci zapomenout na celý svět a vrýt si ji do paměti.. chvíle s Tebou..

Dnes se mi na disku zhmotnilo 8GB empétrojek.. jsou to hudební orgie.. nevím co dřív, samozřejmě nejdřív pouštím klasické odrhovačky (no jo jsem nepolepšitelný popař :o)

V komentářích jsem zaregistroval požadavek na fotodokumentaci zdejších reálií – zatím se mi nepodařilo nalovit dostatek vhodného materiálu, ale tohleto je unikát, který prostě musíte vidět:

Jedná se o tuberáckou snídani... ona hmota evokující již předtrávený obsah čísiho žaludku (nebo střev!?) byla po podrobnější analýze identifikována jako potenciální "drožďová pomazánka". Nebojte se! Tento kulinářský skvost jsem opravdu nepozřel :o)

Taky se vám někdy při čtení knihy stalo, že čtete "vaše" myšlenky, pocity..? Autor se vám vloupal do hlavy a píše "o vás", "za vás"? Mě se to stalo dnes... L.Vaculík – Sekyra:

Někdy se člověk diví sám sobě, jak mohl být tak malicherný k některým věcem i lidem, vždyť mě často mrzely věci, které se staly a stát neměly, že jsem nedovedl v souladu žít – a nyní? Prázdnota, duševní trýzeň, ale však čas utíká jak v drobném stroji hodinek, oblaka jdou nad hlavou, jdeš za hejnem vzpomínek a zní ti to v nitru jako amen. Něco jest pryč, něco děsivého sedí na duši, pryč jsou vlahé večery, otáčím zrak a sleduji plující mrak, vzdáleným posílám pozdrav, snad jím týž vítr nad hlavou vane, snad i nad nimi ten oblak stane. Když přejde den a večerní chlad s temnotou sedne do údolí, u vás jest den, ale mne již srdce bolí, že nemožno na dálku viděti tělesným zrakem a že mohu jen v myšlence jít s tím větrem a mrakem. Tak zapadají dny do moře věčnosti a snad přijde i můj čas, je-li mi souzeno. Jsem dosud dosti zdráv, tudíž nemohou si na mne supové a šakalové činiti nároku...

Den 27

Dnes jen telegraficky... prakticky jen jedna zaznamenání hodná událost.

Odpoledne proběhla návštěva rodičů a s tím související přísun potravin v množství větším než malém. Ne, tuberák tady nezhubne :o) ne že by pár kilo dolů nepotřeboval...

A neodpustím si TV komentář. "Medicopter" německý seriál, běží odpoledne na nově... je to oblíbený seriál mého synka (3 roky). Hrdinní záchranáři v helikoptéře zachraňují životy jak o život. TO je samozřejmě v pořádku a jelikož se jedná o německou produkci, nebylo by to ONO, kdyby v každém díle neexplodovalo minimálně jedno auto. Naprosto železným pravidlem však je, že při každém zásahu medikopteráci zachraňovanému "zavádějí kanylu" tj. do krku mu strčí jakousi rourku. Vždy jen čekám na výrok "zavedeme kanylu" a opět vím, že mohu být klidný, vše (i kanyla) je na svém místě, svět je jak má být.

A ještě něco. Pokud si někdo myslí, že zde poodhaluji své nitro.. well, nechci nikomu brát iluze, ale pokud by vás skutečně zajímalo co se tuberakovi pořád honí hlavou, zde je malá nápověda:

peace :o)

Den 26

Dopoledne proběhlo naprosto standardně... uklízečka – chlór – snídaně – příjezd pojízdné trafiky (yeah! donáška až do domu.. tuberáci si žijou:o) – uklízení kvůli vizity (no, úklid je silné slovo.. prostě jsem si hrnek a reflex dal do skříně) – vizita (taky nic, akurát zas půjdu v pondělí na rentgen – pokud budu zpopelněn, prosím použijte mě jako palivo do JE temelín) – pak internet+ WTR (walkertexasranger... viz. předešlý post) – oběd... stereotyp jak bič...
Po jaké době hospitalizace asi dochází ke krizi? musím si o tom něco najít, jestli jsem už náhodou neprošvihl termín...

Na odpoledne mám daleko lepší vyhlídky, mají dorazit "ti pro které nemohu spát" a venku to vypadá, že i počasí by mohlo vyjít, tak se necháme příjemně překvapit :o)

Dneska propustili pana "smrťáka". Ten člověk jednak vypadá jako marlboro man po 150ti letech a prostě nemluví... jenom sípá – fakt neskutečně, podobné zjevy jsem viděl akorát v několika Béčkových hororech. Při mém prvním face-2-face setkání s tímto pánem jsem měl pocit, že si už pro mě přišla zubatá... s cigárem. Dokážu si představit tu propouštěcí vizitu.
"Tak pane, jdete domů..."
"*nesrozumitelný sípot*"
"jasně, že jo! jste zdravý jako řípa. Akorát plíce nám tady nechte, dáme vám místo nich igelitové sáčky.. ty vždycky večer jenom vyklepete.."...
Mno, good luck marlboro mane! Zamáčknu slzu a časem se vyrovnám s tím, že se na mně už nebudeš zubit s cigárem permanentně nakvartýrovaný na tuberáckém WC.

Odpoledne se vyvrbilo naprosto unikátně – nejdříve nečekaná návštěva přátel (toho pivka si náčelníku fakt cením, vypij ho na moje zdraví :o), pak moje milá s mikulášem a piknik v trávě... celkem hodněmoc dojemné, ale jak 3letému dítěti vysvětlit, že tatínek ještě nemůže jít domů.. no síla.

Dneska další update TBChlášek, tentokrát na téma vš vzdělání :o)
"Ing. Ing., stejně mu dám do držky kdy budu chtít..."
O doktorech a reformách ve zdravotnictví:
jak jako? furt mají málo? na šachtu s nima!
piču robí.. to chtějí za to sezení ve škole a kuření trávy?

A již téměř obvyklý komentář k TV pořadům. "Pošta pro tebe" tento nový pořad České televize je patetičtější než tenhle tuberácký blog. Co fakt nechápu je postava "pošťáka" – vykuk v kšiltovce (tuberácký komentář – "no nedal bys tomu cipovi jednu pěstí?"). Jediné možné řešení – sluchátka na hlavu a qotsa na plné kule (ne zde v tuberárně nejsem "master of remote control" já).

Den 25

každým slovem se ve mně rodí,
za každou myšlenkou ji nalézám,
blíž než kdy jindy, vzdáleni se přibližujem

Jo je to jasné, klidně budu patetický a trapný, život už takový je (teda život je patetický, trapní jsme my lidi, kteří ten patetický život žijeme)... je tomu tak aspoň pro ty, kteří dokola poslouchají miracle drug a líbí se jim konec spidermana2 :) autocenzura teď nemá smysl, nemám co skrývat, píšu hlavně pro sebe... možná toho budu litovat, heh.. uvidime.

I am you and you are mine
Love makes nonsense of space
And time...will disappear
to je ta "droga" u které jsem se zasekl... (so pathetic you filthy weasel!)

Malý příspěvek k TBC hláškám:
"ŽRAT!" tímto částečně zoufalým výkřikem můj spolutuberák na pokoji ohlašuje blížící se oběd, případně i jiné chody, které připravil zdejší psychopatický kuchař. Někdy je toto zvolání ještě doplněno o neméně expresivní: "a SRAT!!!"
Konec filmu či televizního pořadu je signalizován pro změnu pokřikem "KUŇEC!".
Můj spolutrpitel je zajímavá persona... a jsem upřímně rád, že tubeřím zrovna s ním.
Je povznášející na chvíli místo hloubání nad existencí polyresistentních TBC bakteriálních kmenů, rozebírat problémy kalibru – kolik texas walker ranger pokosil krimošů v dnešním díle tohoto seriálu. Je až pozoruhodné, jak toto dílko překračuje klasické schéma akčního filmu. Správný průběh má mít přibližně následující posloupnost:
1. Hrdina je v pohodě
2. Hrdinovi někdo ublíží (tzv. "mu přijebe" – toto slovo do svého slovníku koprolálika jsem si doplnil až zde v tuberárně :o)
3. Hrdina zlepší své dovednosti
4. Hrdina přijebe padouchovi
Texas walker ranger má schéma jednodušší, scénář sestává prakticky jen z jednoho bodu:
1. Texas Walker Ranger někomu přijebe

Words ain't free, like you & me
I d'ont mind...
/qotsa/

Den 24

Dnes jsem se dostal do čtvrtiny doby, kterou si musím odležet... už mám sice odkrouceno více než 3 týdny, ale počítají se jenom 2, po které beru antituberkulotika. Takže ještě 6 týdnů půjde-li vše dobře. Nacházím zde určité paralely s vězením... minimálně jedna se nabízí – pokud bych utekl, policajti po mě půjdou taky :o/

Ve zprávách na Nově říkali, že na TB onemocněl zaměstnanec českého interpolu, 25 let... takže osobní vzkaz pro "inšpektora": "Ozvi se! zn. výměna tuberáckých zkušeností :o)".

Taky mám první ohlasy od čtenářů :o) díky za ně! Rád bych komentoval jeden postřeh. A to sice ten, že dojem z mého psaní je pesimisticko-patetický a chybí naděje. Mno, uznávám – je to tak. Kdo mě zná asi ví, že nejsem žádná "veselá kopa", kdo zná i tuberácké reálie ví, že takové protředí samo o sobě taky není příliš veselé; takže dohromady je to vražedná kombinace :o) Nicméně bych chtěl říct, že už teď vím, že je to pro mne velmi velká životní zkušenost a mnoho co tady "dostávám" a zjišťuju je pozitivní a cenné. Slibuju, že se o této "světlé straně" určitě ještě rozepíšu.

Omlouvám se za strohý zápis, ale snažím se dát dohromady komplexnějšího "průvodce pro začínající tuberáky", takže moje omezené mozkové kapacity už nestačí ani na tady ty tuberácké bláboly, které zde vedu.

Za dnešní návštěvu děkuju Zikmundovi s Hanzelkou v jedné osobě :o)

Jo a ještě něco – pokud je vám psychické zdraví drahé, tak se nikdy za žádnou cenu nepokoušejte sledovat pořad Balírna na Primě... je to neskutečné peklo, trapné až to bolí. AUAUAU...

den 23

Tuberak dneska nemá dobrý den (žeby se nevyspinkal do růžova?). Už když mi sestra ráno při odběru krve vyrobila nepěknou krevní podlitinu, nevěstilo to nic dobrého. Dnešní zápis bude agesivně kritický :o) yeah! jsem hrozně hrozný..

Asi proto, že mám notebook jsem na oddělení považován mezi pacienty a personálem za technického experta (velmi správný úsudek). Takže když potetovanému dědovi z plicního přijde smska na jeho zbrusu novou nokii 3xxněco, jedině já mám to privilegium mu ji otevřít... AARRRRGHHHH!!! už 2hý den se snažím tento úkon kapitána naučit... zatím je to pedagogický neúspěch, ale myslím že už brzy začneme dělat pokroky, času na to máme více než dost.

O kapitána jsem taky dnes v noci zakopl na záchodě. Tuberácký záchod je vůbec kapitola sama pro sebe. Musím upozornit, že jsem už zažil ledacos, mým dosavadním největším WC zážitkem byly některé toalety na Ukrajině, ale zdejší tuberácký záchod je skutečné unikum. V celém areále nemocnice je kouření zakázáno, tím víc by se dalo čekat, že na oddělení, kde se léčí choroby plic a problémy dýchání to bude platit dvojnásob. Smutnou skutečností je, že se zde léčí právě z velké části lidé, kteří v životě k tabákovým výrobkům něměli nikdy daleko. A i když už melou z posledního a bez kyslíku u postele by nepřežili noc, tak závislost je silnější než pud sebezáchovy. Ano, bystřejší již chápou, tuberácký záchod je tiše tolerovanou kuřárnou pro celé plicní oddělení. Tuberáci kouří jak sádroví ježci, chápu... jejich závislost chápu – je silnější než smrt... ale proč, PROGOTTA PROČ je nenechají hulit v nějaké tomu určené místnosti a nutí ostatní tuberáky-nekuřáky trpět nehorázným smradem?!? No jo, já vím... nekuřáci jsme tady vlastně jenom dva :o/

Končím, pro dnešek končím, je dusno...

den 22

ČAS máme, nebo nemáme. ČAS utíká, nebo se nesnesitelně vleče. ČASem se něco ukáže v jiném světle, ČASem zapomínáme. ČAS léčí...

V tuberácém ústavu má čas zvláštní tempo. Svoji roli v tom hraje i pevný ústavní režim. Je nepochopitelný.. alespoň pro mne. Svou náturou jsem "sova", jít spát před 12tou hodinou večerní je pro mě nemyslitelné a brzké vstávání mi taky nedělá příliš dobře. Uvádím komentovaný, tuberácký denní program:

od 5ti hodin začne být na oddělení nepochopitelný ruch.. třískání dveří, kašlající tuberáci hulákající "dobré ranko!" a další hluky a šumy
6:10 - dveře rozráží uklízečka  – desinfekce podlahy je nezbytná – dobré ráno s pronikavým zápachem chloru...
6:30 – dveře rozráží sestra s ranní dávkou léků (pokud máte to "štěstí" a berete antibiotika v pravidelný čas tak počítejte s tím, že vám to "vymyslí" tak, aby vás minimálně 1x za noc museli budit)
7:00 – snídaně... upřímně řečeno, často si říkám, že kvůli tomuhle mě opravdu nemuseli tak brzo budit (ale na obšírnější elaborát o ústavní stravě ještě určitě dojde)
8:00 – další desinfekce, tentokrát stolky a jiné odkládací plochy (nic neunikne chlóru!) apod. tato návštěva slouží především k předvizitační kritice zdánlivě neuklizeného pokoje
9-10 – vizita "dobré ráno pánové!"
10+ další přísun léků
11!!! – oběd – ano obědvá se v 11 hodin, v čase kdy bych si raději dopřával opulentní snídani...
13-15 – odpolední klid – během této doby přichází na řadu další vytírání podlahy (proč proboha?) a přísun večerních léků
15-17 – návštěvy (světlý bod tuberákova dne, i když nikdo nepřijde, minimálně vás vypustí na vzduch)
17+ večeře...
od 22h večerní klid

Stereotyp zrychluje čas, nuda jej naopak protahuje... zajímavá to tuberácká směsice :o)

Dnes se vyČASilo... byl krásný den a měl jsem krásnou návštěvu :o)

den 21

Navzdory ústavní izolaci, okolní svět nespí, dnes se mi chce říct bohužel. Někdy bych chtěl skutečnost zachytit jako obraz, jako fotku – ideální odraz světa, jak jej právě vnímám. Dokonale vybudovaný celek... zakonzervovat navždy ten ideální moment. Takový ale život není. Neustále protéká mezi prsty, neuchopitelný na delší dobu, než je těch pár sekund, které naše vědomí prožívá jako přítomnost. Chvíle, kdy se dokonalá konstrukce začne rozpadat jako z písku bych nejraději nežil – ale dost amatérského filozofování tohle je tuberácký blog... modří už asi vědí co chci říct, tak jen dodám že je mi to všechno líto... that's it.

Pobyt na tuberkulózním oddělení je charakteristický mimo jiné i skutečností, že TB postihuje převážně různé podivné existence. Bezdomovce, všemožné asociály, starší lidi... je to dáno tím, že mykobakterie ráda napadá oslabený organismus a šíří se v prostředí, kde je špatná hygiena apod. Takže, když ve svých 25ti s úsměvem na tváři, s notebookem v ruce, v kapse s vš diplomem nastoupíte do podobného zařízení, zákonitě si připadáte, že jste přistáli na měsíci, stejně tak i vaši noví přátelé vás vnímají asi jako přílet UFO.
Tento fakt, mi přináší celkem mnoho zajímavých zážitků při vzájemné interakci. budu se pokoušet zachytit, některé postřehy a také bych rád publikoval tzv. "TBC hlášky dne". Pro dnešek jsem si připravil následující:

tuberácký komentář k Hvězdným válkám
"já to nechápu! akorát nějaký ščur tam běhá a bijou se tam svítícím klackem..."

dva století tuberáci se na záchodě sejdou na cigaretku... sice sotva mohou dýchat ale cigárko, je cigárko...
"půl rok v nemocnici, a půl roku doma, na to se můžu vysrat!"
"jo jo, život nahovno"
"no ale zas, to co za půl roka ušetřiš..."
/zamyšleně popotahje z cigára a pak se 5 minut dusí/
"...můžeš za ten druhý půlrok PROJEBAT!!!"

Metodologická poznámka: nechci nikoho ponižovat, vím že když je někdo řekněme jednodušší, neznamená to, že je špatný člověk, to vůbec ne. Jen když poznávám z jaké perspektivy vidí svět jiní lidé, tak se musím někdy jen smát. Někdy taky ne, ale to sem raději psát nebudu :o)

Retrospektiva

den 1
Po slunečném dni se večer spustil déšť.
Kos(ice?) se čachtá v kaluži.
Definitivně se jedná o kosici.
Vůně kterou déšť způsobuje
je ........... <- doplnit superlativ

den 2 večer
Nepříjemné světlo zářivek.
Hluk projíždějících aut z ulice proniká otevřeným oknem.
píšu jak hovado...
křížovka po letech
zápach desinfekce

den 3
Špaček! běhá a poskakuje po trávníku.
Návštěvní hodiny; rozvážejí čaj.
"Pijete čaj?", "Ne, minerálku. Děkuji."
Proč všichni vcházejí bez klepání?
Návštěvní hodiny jsou pryč.
mám tátu moc rád, musím mu to někdy říct
volala jsi... nával emocí...
měl bych si přečíst kapitolu o naději z křivohlavého :o)

nedatovaný
vždycky doufám, že v tom dalším chrchlanci už krev nebude, zatím marně...

2 měsíce?!? bloody hell
2 měsíce bez tebe... ?!?
po návštěvách.. bylas tu s Mikem – takovou emocionální smršť jsem nezažil...
špačků poskakuje před oknem na trávníku celé hejno

den 7
čtu, jak už dlouho ne, měl bych si asi psát co jsem už přečetl, abych to nezapoměl?

postretrospektivní poznámka: po pár týdnech už zápach desinfekce necítím, stále se těším z návštěvních hodin a pozorování fauny je pořád zábavnější než pořady na nově

Pár suchých faktů

Tuberkuóza (TB, TBC) je infekční onemocnění, které způsobuje Mykobakterie (Mycobacterium tuberculosis) a postihuje většinou plíce, ale i další orgány.

Jde o nejběžnější závažné infekční onemocnění dneška – celosvětově je infikováno údajně až 2 miliardy lidí... v dalších žebříčcích se taky nedrží špatně – druhé místo má v počtu úmrtí na infekční onemocnění za rok: 2 milióny. Pro srovnání AIDS zabije ročně 3 milióny (1. místo) a malárie "pouhý" milión (3. místo).

Důležité je, že většina z postižených (cca 90%) je sice infikováno, tj. má v těle tuto sympatickou bakterii, nicméně jedná se u nich o asymptomatickou latentní formu infekce, která se během života nemusí vůbec projevit. Nicméně může se vyvinout v tzv. aktivní formu, která pokud zůstane neléčena nechává postiženému jen asi 50% šanci na přežití. Dobrá zpráva je, že TB léčitelná je... paranoik mého kalibru by dodal "téměř vždy" :o) Jak se léčí v našich luzích a hájích bude tématem mých dalších příspěvků.

Pro paranoidní povahy doplňuji výčet příznaků:
- z počátku asymptomické projevy nebo se může projevit jako akutní infekční onemocnění
- kašel suchý dráždivý, později s příměsí hlenohnisavého sputa, s příměsí krve
- hemoptýza (vykašlávání krve, pocházející z dolních dýchacích cest nebo plic), subfebrilie (trvale mírně zvýšená teplota)
- únava, noční pocení
- nechutenství, úbytek hmotnosti
- dušnost, bolest na hrudi nebo mezi lopatkami
- u žen menstruační potíže
Jo a inkubační doba (od vniku bakterie do organismu k projevu příznaků je cca 3-8 týdnů)

Nebudu dále unavovat nezajímavým výčtem detailů, jen pro opravdové studijní typy doporučím velmi pěkné shrnutí problematiky zde:
http://www.zdrav.cz/modules.php?op=modload&name=News&file=article&sid=2255
a naprosto vyčerpávající výčet všeho možného o TB na wikipedii zde:
http://en.wikipedia.org/wiki/Tuberculosis /anglicky/

Omlouvám se za poněkud nezáživné téma, ale archivuju i pro svou potřebu...

Proč a jak...

Celý sled událostí, které mě přivedly až sem se dá zachytit v bodech..

klidný sobotní den
vlastnoručně vychrchlaný chuchvalec krve v umyvadle
odjezd na pohotovost
přesun do nemocnice
rentgen plic
odjezd na uzavřené plicní oddělení jiné nemocnice...

To vše během 1/2 dne.. od odpolední siesty až po informativní rozhovor na nemocničním pokoji s kolegou-pacientem inhalujícím kyslík z hadičky.

Onen rozhovor zkráceně, vybírám jen to podstatné:
"Krev? Tak to máš 2 měsíce jisté, kurva... minimálně."

Toto proroctví ostříleného tuberáka se později ukázalo jako nejvíce vypovídající o situaci do které jsem se dostal, rozhodně více než suché (a pro mě v té chvíli dost abstraktní) konstatování doktorů: "Podezření na tuberkulózu".

Onlajn