TBClandia

Den 28

Krátké chvíle.. příliš krátké, abych se mohl nadechnout.. chvíle kdy zase mohu být úplný, chvíle ve které chci zapomenout na celý svět a vrýt si ji do paměti.. chvíle s Tebou..

Dnes se mi na disku zhmotnilo 8GB empétrojek.. jsou to hudební orgie.. nevím co dřív, samozřejmě nejdřív pouštím klasické odrhovačky (no jo jsem nepolepšitelný popař :o)

V komentářích jsem zaregistroval požadavek na fotodokumentaci zdejších reálií – zatím se mi nepodařilo nalovit dostatek vhodného materiálu, ale tohleto je unikát, který prostě musíte vidět:

Jedná se o tuberáckou snídani... ona hmota evokující již předtrávený obsah čísiho žaludku (nebo střev!?) byla po podrobnější analýze identifikována jako potenciální "drožďová pomazánka". Nebojte se! Tento kulinářský skvost jsem opravdu nepozřel :o)

Taky se vám někdy při čtení knihy stalo, že čtete "vaše" myšlenky, pocity..? Autor se vám vloupal do hlavy a píše "o vás", "za vás"? Mě se to stalo dnes... L.Vaculík – Sekyra:

Někdy se člověk diví sám sobě, jak mohl být tak malicherný k některým věcem i lidem, vždyť mě často mrzely věci, které se staly a stát neměly, že jsem nedovedl v souladu žít – a nyní? Prázdnota, duševní trýzeň, ale však čas utíká jak v drobném stroji hodinek, oblaka jdou nad hlavou, jdeš za hejnem vzpomínek a zní ti to v nitru jako amen. Něco jest pryč, něco děsivého sedí na duši, pryč jsou vlahé večery, otáčím zrak a sleduji plující mrak, vzdáleným posílám pozdrav, snad jím týž vítr nad hlavou vane, snad i nad nimi ten oblak stane. Když přejde den a večerní chlad s temnotou sedne do údolí, u vás jest den, ale mne již srdce bolí, že nemožno na dálku viděti tělesným zrakem a že mohu jen v myšlence jít s tím větrem a mrakem. Tak zapadají dny do moře věčnosti a snad přijde i můj čas, je-li mi souzeno. Jsem dosud dosti zdráv, tudíž nemohou si na mne supové a šakalové činiti nároku...

linkuj.cz vybrali.sme.sk